V čem je problém?

V současnosti má uživatel elektrického vozíku nárok pouze na vozík, který se pohybuje maximálně 6 km/h. Dokonce si nemůže ani doplatit za silnější motory, třebaže by je nechtěl kvůli rychlosti, ale kvůli jízdním vlastnostem vozíku. Pojišťovny totiž zavedly nová kritéria pro úhradu elektrických vozíků jako kompenzační pomůcky. Tato pravidla vychází z již zastaralé, ale stále platné legislativy popisující, za jakých okolností lze vozidlo považovat za vozík resp. kompenzační pomůcku.

Většina uživatelů elektrických vozíků léta využívá maximální rychlosti vozíků nejčastěji mezi 8 až 10 km/h. S touto rychlostí nám stále každý hravě uteče, avšak znamená pro už tak náročné cestování venku výrazné plus – možnost si popoběhnout. Té máme být nyní zbaveni.

Co s tím?

Přestože problém vytvořily pojišťovny náhlým zohledněním současné dopravní legislativy, nelze se nyní zlobit pouze na ně. Legislativa je v tomto ohledu skutečně zastaralá – nejenže vozíčkáře absurdně omezuje v pohybu, dokonce ji většina současných vozíků nesplňuje již svými rozměry. Proto v první řadě chceme vyvolat politickou debatu o tom, jak by měl být vozík jako kompenzační pomůcku v legislativě patřičně vymezen.

Obracíme se proto s otevřeným dopisem na ministra dopravy. Žádáme jej, aby se chopil iniciativy a příslušné paragrafy uvedl do takové podoby, která bude reprezentovat soulad zdravého rozumu a snahy o překonávání omezení daná tělesným postižením a která nebude pojišťovnami snadno zneužitelná jako nástroj svévolné persekuce lidí s postižením za účelem plnění vlastních cílů.


Aktualizace 26. 8. 2018
Ministerstvo dopravy s námi v současnosti jedná o změně zákona a vychází nám v našem úsilí vstříc. Oslovujeme proto pojišťovny, zda i ony, vzhledem k navrhovaným úpravám, zaujmou pozitivní postoj a přislíbí změnu.


Možnosti, jak naše snažení podpořit, naleznete na stránce „Apeluj!“.

Podrobnější výklad jádra problematiky včetně našich odkazů na zdroje v legislativě a právním výkladu naleznete na stránce „Pod lupou“.

Proč se toto omezení stalo takovým tématem, nemusí být hned zcela jasné, člověk si rychlost neměří a ani ho jen tak nenapadne, jak si den ulehčil, když si tu a tam popoběhl. Proto na stránce „Ze zkušenosti“ uvádíme, co to pro nás v praxi může znamenat.

Na stránce „V dotazech“ se snažíme propojit odborné znalosti a perspektivu vozíčkářů v odpovědích na prakticky vše, co se kolem problému šustne. Najdete zde naše reakce na mýty, názory i věcné argumenty.

Zde naleznete tiskovou zprávu k naší kampani.

Pod lupou


Zde uvádíme odkazy na související legislativu a posudek Národní rady zdravotně postižených. Pokud k problematice přibudou další vyjádření, naleznete je tu také.

Podle zákona č. 361/2000 Sb. § 2 písmeno j) je osoba na vozíku (elektrickém i mechanickém) považována za chodce, podle zákona má svá práva, povinnosti a pravidla, podle kterých se musí na komunikacích (komunikací je i chodník nebo veřejný prostor) řídit.

§ 2 písmeno j) chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně.

To, že i osoba, která se pohybuje na vozíku, je chodec, má velice zásadní význam pro problematiku. Vozík je na základě této definice považován za kompenzační pomůcku a zdravotní pojišťovna může proplatit náklady na jeho pořízení.

Přesné vymezení, kdy již „vozík“ přestává být kompenzační pomůckou a stává se zvláštním motorovým vozidlem, řeší zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Požadavek na maximální konstrukční rychlost se neměnil, parametry jsou platné od roku 2001, kdy zákon začal platit.

Podle zákona č. 56/2001 Sb. § 3 jsou definovány druhy vozidel, v odstavci 3 jsou definována tzv. „zvláštní vozidla“. Zvláštní vozidla se rozdělují na další druhy a podle písmene e) jsou „zvláštním motorovým vozidlem“ :

vozíky pro invalidy s motorickým pohonem, pokud jejich šířka nebo délka přesahuje jeden metr, jejich konstrukční rychlost převyšuje 6 km/h nebo jejich maximální přípustná hmotnost převyšuje 450 kg.

Pro tato zvláštní vozidla (elektrické vozíky) je povinná homologace, registrace (SPZ) a je nutné sjednat povinné ručení. Pro provoz a pohyb platí pravidla silničního provozu. Je pochopitelné, že zdravotní pojišťovna nemůže hradit klientovi náklady na pořízení (zvláštního) motorového vozidla.

Změny v postupu zdravotních pojišťoven při schvalování elektrických vozíků od 1.6.2016 nezpůsobila změna legislativy, ale skutečnost, že pojišťovny začaly striktně postupovat podle platné legislativy a jasně oddělovat hranici mezi vozíkem, který je kompenzační pomůckou a mezi zvláštním motorovým vozidlem (elektrickým vozíkem, který se může pohybovat rychlostí více než 6 km/hod). Pojišťovny postupují plně v souladu s předpisy platnými od roku 2001.

Na závěr se dotazujete, zda je tedy na místě požadovat aktualizaci tohoto zákona č. 56/2001 Sb.? Pokud Vám omezení rychlosti vozíku vadí, zhoršuje Vaši mobilitu, či jinak omezuje, je možné změnu zákona dle legislativních pravidel navrhnout. Rovněž je možné se obrátit na zdravotní pojišťovnu a požádat je o vysvětlení změny v jejich postupu.

  1. Zákon č. 361/2000
  2. Zákon č. 56/2001

V dotazech


  1. Myslím, že šest je bezpečnější, Vy ne?

    Ale ano, a kdyby chodci nosili přilby, zakázalo se běhat a mluvit při chůzi, určitě by to také bylo bezpečnější. Na druhou stranu musíme také používat zdraví rozum. Vozíky, které jsou navrhovány k manévrování v malých vnitřních prostorech, k zajíždění pod stůl a k umyvadlu budou i bez legislativních omezení pomalejší, než běžný chodec. Potřebujeme-li legislativní rámec, ať nás zajišťuje proti případným extrémům, ale nemusí regulovat rychlost nejpomalejších.

  2. K čemu ještě kromě rychlosti jsou potřeba silnější motory?

    U šestkových motorů stačí, abyste měli trochu podhuštěné pneumatiky a už se na mnohých površích sotva otočíte. Když pak jste v nerovném terénu nebo potřebujete zabrat na nějakém obrubníku, tak vás tyto motory nechají snadno ve štychu. Jak by si s těmito motory měl pak vystačit třeba člověk s váhou 100 kg je nám záhadou. Asi má jezdit jen po bytě.

  3. Ale koupit vlastní motory si můžete, nebo ne?

    To ano, ale dříve se k silnějším motorům pouze doplácel cenový rozdíl od standardu, nyní vlastně pojišťovna ušetří, když je standard nedostatečný, protože uživatel vozíku si musí sehnat peníze na motory jinde. K jiným motorům často také potřebujete jiný typ řídící jednotky, což je další věc, kterou Vám pak pojišťovna ráda neproplatí.

  4. Jak se stavíte k tvrzení, že pojišťovna kompenzuje pouze zdravotní a nikoli sociální hendikep, kterým pojišťovny zdůvodňují některé své kroky v této a podobných kauzách.

    Toto tvrzení chápeme jen jako komplikovaný způsob, jak pojišťovna usiluje o to, aby kritéria, která pro proplácení zvolila, nepůsobila svévolně, nýbrž jako zakotvená v objektivních okolnostech. Faktem ale zůstává, že pokud postižení akutně neohrožuje život, kompenzací téměř vždy rozumíme kompenzaci jeho sociálních důsledků. Existence těchto sociálních důsledků jsou také kritériem, podle kterého vůbec stát rozeznává, že se skutečně jedná o člověka s tělesným postižením (viz například přiznávání příspěvku na péči). Máme-li kupříkladu paraplegika, lze říci, že diagnóza je jeho zdravotní hendikep a imobilita je sociální důsledek tohoto hendikepu, tedy sociální hendikep. Vozík pak kompenzuje vždy sociální hendikep, protože ať na něm sedíte nebo ne, zdravotní hendikep Vám to neodpáře. Pokud se pojišťovny některé tyto okolnosti snaží „zvnitřnit“ pod zdraví a jiné „zvnějšnit“ pod sociálno, činí tak účelově a zcela arbitrárně. Složitým způsobem vlastně jen říkají „Tohle za nutné považujeme, ale tohle už třeba zase ne.“

  5. Každý člověk s postižením přece nedokáže ovládat rychlejší vozík, berete to v úvahu?

    Ano, ale každý člověk s postižením je schopen si sám určit, co zvládne a co ne, nebo tuto odpovědnost mají jejich zákonní zástupci. K tomu ještě každý žadatel o vozík prochází komplikovaným ověřováním kompetencí řídit vozík. Není problém, aby z tohoto procesu nebo z vlastního rozhodnutí došlo v individuálních případech k omezení rychlosti vozíku. Každý technik je schopen to udělat na počkání. Nelze ale celoplošně omezovat lidi, kteří ty schopnosti mají, jen protože spadají do skupiny “postižení”.

  6. Nesnižují se tak náklady? Kasa není bezedná a rychlé vozíky jsou hned zničené!

    Ve skutečnosti už nyní má každý díl vozíku stanovenou dobu, jak dlouho musí uživateli vydržet, aby pojišťovna uhradila opravu. Pokud by tedy uživatel vozík výrazně přetěžoval, dopadne to pouze na jeho peněženku. Není tedy důvod, aby do rychlosti zasahoval kdokoli jiný, než právě uživatel. Při standardním užívání je navíc vliv větší rychlosti na opotřebování marginální.

  7. Takhle to vypadá, že to omezení je úplně nesmyslné, ale nějaký důvod to při zavádění mít muselo, ne?

    Ano, zřejmě bylo v nějaké prehistorické předloze dnešního zákona potřeba parametry vozíku nějak ukotvit. Protože první elektrické vozíky byly dimenzovány do domácností a na malé procházky po rovině, někdo zřejmě vytáhl z klobouku číslo šest. Představy o lidech s postižením jako aktivních členech společnosti byly v té době zřídkavé, takže to nikomu nevadilo, a až do současnosti to nikdo jako limit nevyžadoval, takže nevznikla ani potřeba to měnit.

Ze zkušeností


Ptáme se lidí na vozíku na konkrétní zkušenost, proč je pro ně vyšší rychlost důležitá. Tato videa sdílíme na sociálních sítích s tagem #vicnezsest.

Jste také na vozíku? Podpořte nás vlastním videem!

Apeluj!


Chcete-li naši věc podpořit, budeme moc rádi, když podniknete následující kroky:

  1. Sdílejte naše video ve Vašem okolí, informujte o naší snaze.

V současnosti se situace pozitivně vyvíjí. Sledujte tuto stránku, Vaše podpora může být brzy znovu třeba!